Zákon č. 261/2007 Sb. ze dne 19.9.2007 o stabilizaci veřejných rozpočtů zavádí řadu daňových novinek; o některých jsme se podrobněji zmínili v první části komentáře. Zajímavé možnosti pro společníky s.r.o. přináší zavedení maximálního vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění v kombinaci s lineární sazbou daně z příjmů fyzických osob.
Už nikdy neplatit daň z příjmů právnických osob?
Společnost s ručením omezeným má dva společníky, kteří jsou odměňováni za práci pro společnost na základě pracovně právního vztahu.
V roce 2007 si každý z nich vyplácí mzdu ve výši 500.000 Kč za rok; další významné zvyšování mezd pro ně nemá smysl – musí z nich platit sociální a zdravotní pojištění (tzn. navíc 35% jako odvody zaměstnavatele) a stejně se budou pohybovat v nejvyšší sazbě daně z příjmů fyzických osob 32%. Dosažený zisk společnosti proto zdaní 24% sazbou DPPO a pro sebe si vyplatí podíly na zisku a zdaní je srážkovou daní 15%; vyplacené podíly na zisku samozřejmě nejsou daňovým nákladem společnosti. Konečné zdanění je dost vysoké, ale nižší než kdyby si vypláceli vysoké mzdy.
V roce 2008 se oba společníci rozhodli využít nabízenou šanci. Podle zisku společnosti dosaženého v roce 2007 si začali vyplácet mzdy, aby jejich celková výše činila např. 5.000.000 Kč za rok na každého. Až do 48násobku průměrné mzdy (něco přes 1 mio Kč za rok) z nich budou platit sociální a zdravotní pojištění a rovněž 15% daň z příjmů fyzických osob. Jejich mzda převyšující 1 mio Kč za rok (přesněji řečeno 48násobek průměrné mzdy pro rok 2008) však již bude zatížena pouze 15% daní z příjmů fyzických osob; na straně společnosti (zaměstnavatele) pak bude vyplacená mzda daňovým nákladem a bude tedy snižovat základ daně z příjmů právnických osob. Pokud si to dobře spočítali, dostanou se se ziskem společnosti na nulu a prostředky, které v loňském roce dostali až po zdanění 24% DPPO a 15% srážkovou daní, mají k osobní dispozici zdaněné pouze 15% daní z příjmů fyzických osob.
Tento způsob samozřejmě není použitelný pro každého, pouze pro společnosti s velkým ziskem, kde společníci preferují osobní spotřebu získaných prostředků a vývoj vlastního kapitálu společnosti pro ně není důležitý; přesto rozdíl v daňových sazbách vypadá lákavě. Zdanit zisk společnosti daní z příjmů právnických osob 21% (v roce 2008), vyplatit si podíly na zisku (nedaňový náklad) a ještě z nich srazit 15% daň anebo významně zvýšit mzdy za práci společníků (daňový náklad společnosti) a z mezd převyšujících 1 mio Kč za rok odvést pouze 15% daň z příjmů fyzických osob? Pro použití takto (nízko) zdaněných prostředků se nabízí řada možností a společníci si umí spočítat, co je pro ně výhodné.
Rezignoval zákonodárce na výběr daně z příjmů právnických osob u těchto společností nebo si neuvědomil možné dopady kombinace lineární sazby daně s maximálním vyměřovacím základem na pojistné? Nebo jsem snad něco přehlédl?
Je to obcházení zákona a FÚ bude požadovat zdanění vyplacených částek jako podílů na zisku? Společníci pro společnost opravdu pracují, jak by se tedy určilo, co je jejich „přiměřená“ mzda za práci a co už má být podíl na zisku?
Pozn.: Pokud zákonodárci zjistí, že po roce 2008 významně poklesl výběr daně z příjmů právnických osob, nabízí se jednoduché řešení – do § 25 zákona o daních z příjmů přidat větičku „daňovým výdajem (nákladem) nejsou mzdy zaměstnanců převyšující 48násobek průměrné mzdy v daném roce“, a je to. Velkým společnostem s milionovými platy managementu se to však líbit nebude…